Výstava fotografií Dušan Prouza 2.2.2023 Na Pa Bar.
Nestačí, pouze zmáčknout spoušť a udělat učebnicový snímek jak je psáno v odborných časopisech. Někdy se musí naprosto porušit všechna pravidla, aby fotografie ožila.
Ve své tvorbě se zaměřuji na filmovou a reportážní fotografii. Nejraději mám živou fotografii a pohled na okamžik polapený objektivem.
Zachycení hereckých výkonu a průběh natáčení dává dokonalou svobodu k realizaci a na chvíli, jste součástí filmového štábu.
Ať už je to demonstrace, firemní večírek nebo koncert, pravidla hry jsou vždy téměř stejná, musíte být pozorný a pohotový.
Nejraději mám živou fotografii a pohled na okamžik polapený objektivem.
Nestačí pouze zmáčknout spoušť a udělat učebnicový snímek, jak je psáno v odborných časopisech. Někdy se musí porušit naprosto všechna pravidla, aby fotografie ožila.
Mojí první zkušeností s fotkou byl příšerný portrét na průkazku do basketbalového oddílu. Naaranžovali si mou maličkost ke zdi v tělocvičně a cvakli. Měl jsem „přepálené“ čelo, tmavé šmouhy místo očí a pod nosem podivný stín… a tehdy jsem si řekl: „tak tohle dokážu vyfotit taky.“
Fotografování i kouzelná temná komora si mě naplno získaly už kolem sedmnáctého roku, kdy jsem se začal sám pokoušet vytvářet první černobílé snímky.
Studoval jsem na VOŠ Filmové ve Zlíně fotografii, produkci a režii. Dále jsem v rámci zdokonalování absolvoval i několik seminářů a workshopů uznávaných fotografů.
Nejraději mám živou fotografii a pohled na okamžik polapený objektivem. Klapla závěrka a čas se zastavil. Vůně a chuť obrázku zůstává stále mladá a svěží.
Dlouhé roky pracuji převážně jako reportážní a filmový fotograf. Experimentuji třeba i s přírodou anebo triky, které mi umožnily zúročit studijní, ale především osobní zkušenosti a vědomosti. Každý člověk je obdařen pocity, náladami, emocemi a neuvěřitelnou paletou tváří, a to vše se snažím uložit na filmy či paměťové karty svých fotoaparátů.
Fotografem se člověk nestane, spíš se jím musí narodit. Nestačí pouze zmáčknout spoušť a udělat učebnicový snímek, jak je psáno v odborných časopisech. Někdy se musí porušit naprosto všechna pravidla, aby fotografie ožila. Klukovský koníček mi vydržel po celý život a stal se mým povoláním.
Víc si člověk ani nemůže přát. Přes všechna ta léta, která jsem viděl okem v hledáčku, si připadám stále na začátku, učím se a vím, že každé rozednění znovu nabídne úžasný pohled na svět a jeho rozmanitosti.
Pak už si mohu jen přát “Dobré světlo.“
Dušan Prouza / tel.: +420 603 859 659 / e-mail: dusanprouza@centrum.cz